Proč má fyzioterapie v péči o psa své důležité místo

Jejím cílem není pouze "rozhýbat" psa. Správně vedená fyzioterapie pomáhá zmírňovat bolest, obnovovat správnou funkci těla, podporovat hojení, předcházet přetížení dalších částí pohybového aparátu a udržet psa aktivního co nejdéle.

Vždy přitom vychází ze zdravotního stavu konkrétního pacienta, stanovené diagnózy a spolupráce s veterinárním lékařem. Zde je 5 důvodů, proč dopřát pejskovi fyzioterapii:

1. Pomáhá zmírnit bolest a zlepšit každodenní komfort

Bolest u psa nemusí být na první pohled zřejmá. Mnoho psů nekňučí ani výrazně nekulhá. Bolest se může projevit pouze pomalejším vstáváním, ztuhlostí po odpočinku, neochotou chodit po schodech, zkrácením procházek, změnou nálady nebo menším zájmem o hru.

Fyzioterapie může být důležitou součástí takzvané multimodální léčby bolesti, při které se kombinuje více přístupů podle potřeb konkrétního pacienta. Vedle veterinářem předepsané medikace může zahrnovat například vhodně nastavený pohyb, manuální techniky, práci s měkkými tkáněmi, hydroterapii, termoterapii nebo fyzikální metody, jako je laserová terapie.

Cílem je:

• zmírnit bolest a svalové napětí,

• podpořit prokrvení a výživu tkání,

• zlepšit pohyblivost kloubů,

• omezit ztuhlost,

• umožnit psovi pohodlnější a přirozenější pohyb.

Veterinární doporučení AAHA uvádějí rehabilitaci jako jednu z možností, které mohou pomáhat s léčbou bolesti, zlepšením mobility, rovnováhy a kvality života, zejména u starších a chronicky nemocných pacientů.

2. Podporuje bezpečnější a kvalitnější zotavení po operaci nebo úrazu

Samotná operace může odstranit nebo stabilizovat příčinu problému, ale návrat ke správné funkci pohybového aparátu tím automaticky nekončí.

Po zákroku pes často postiženou končetinu šetří. Velmi rychle tak může docházet k úbytku svalové hmoty, omezení rozsahu pohybu kloubu, změně pohybového stereotypu a přetížení ostatních končetin nebo páteře.

Cílená pooperační rehabilitace pomáhá:

• omezit otok a bolestivost,

• zachovat nebo postupně obnovit rozsah pohybu,

• předcházet výraznému úbytku svalové hmoty,

• správně a bezpečně zatěžovat operovanou končetinu,

• obnovovat sílu, stabilitu a koordinaci,

• vracet psa k běžnému pohybu postupně, nikoli skokově.

Průběh terapie se přizpůsobuje typu operace, fázi hojení, věku, kondici i případným dalším onemocněním psa. Jiný režim potřebuje pacient po operaci kolenního kloubu, jiný po zákroku na páteři a jiný po zlomenině nebo poranění svalu.

Veterinární chirurgické zdroje uvádějí fyzickou rehabilitaci jako významnou součást zotavení například po ortopedických a neurologických zákrocích. Pomáhá obnovovat svalovou sílu, flexibilitu, rozsah pohybu a bezpečné používání postižené části těla.

3. Obnovuje správný pohyb, sílu a stabilitu

Když psa něco bolí nebo má některou část těla oslabenou, začne si nevědomě hledat jednodušší způsob pohybu. Přenáší váhu na jiné končetiny, zkracuje krok, mění postavení páteře nebo zapojuje jiné svalové skupiny.

Tato kompenzace může krátkodobě pomoci vyhnout se bolesti. Při dlouhodobém trvání ale často vede k přetěžování dalších částí těla. Pes potom nemusí mít problém pouze v původně postiženém kloubu nebo končetině – postupně se může objevit napětí v zádech, svalová nerovnováha nebo přetížení dosud zdravých končetin.

Fyzioterapeut proto nehodnotí pouze místo, kde pes kulhá nebo kde byla provedena operace. Sleduje pohyb psa jako celek, například:

• způsob chůze a zatěžování končetin,

• držení těla,

• rozsah pohybu kloubů,

• svalovou sílu a symetrii,

• napětí a bolestivost svalů,

• stabilitu trupu,

• rovnováhu a koordinaci,

• způsob sedání, lehání a vstávání.

Na základě vyšetření lze sestavit individuální pohybový plán. Terapeutické cvičení následně pomáhá aktivovat oslabené svaly, zlepšovat stabilitu kloubů, obnovovat koordinaci a učit psa znovu používat tělo správněji a efektivněji.

Odborné veterinární zdroje uvádějí, že rehabilitační cvičení, práce s rozsahem pohybu a hydroterapie mohou přispívat ke zlepšení kloubní pohyblivosti, svalové hmoty a celkové vytrvalosti psa.

4. Pomáhá psům s chronickými, neurologickými i věkem podmíněnými obtížemi

Fyzioterapie není určena pouze pro případy, kdy lze očekávat úplné uzdravení. Velký význam má také u onemocnění, která jsou dlouhodobá, degenerativní nebo je nelze zcela odstranit.

Patří sem například:

• artróza a další degenerativní změny kloubů,

• dysplazie kyčelních nebo loketních kloubů,

• onemocnění páteře a meziobratlových plotének,

• neurologická onemocnění,

• svalová slabost a atrofie,

• poruchy rovnováhy a koordinace,

• omezení pohyblivosti u starších psů.

U těchto pacientů nemusí být hlavním cílem "vyléčení", ale zachování co nejlepší soběstačnosti, pohyblivosti a komfortu.

Pravidelná, správně nastavená terapie může pomoci psovi déle samostatně vstávat, chodit, udržet rovnováhu, zvládat hygienické potřeby a účastnit se běžného rodinného života. Součástí péče mohou být také doporučení pro domácí prostředí, například protiskluzové podložky, vhodný pelíšek, nájezdová rampa, úprava délky procházek nebo způsob pomoci při vstávání.

U neurologických pacientů může rehabilitace zahrnovat asistované stání a chůzi, pasivní pohyby, cílené cvičení, stimulaci správného pokládání končetin nebo terapii ve vodě. Konkrétní postup vždy závisí na diagnóze a neurologickém nálezu.

5. Má význam také v prevenci a pomáhá udržet psa aktivního déle

Fyzioterapie nemusí začínat až ve chvíli, kdy pes výrazně kulhá nebo se nedokáže postavit.

Preventivní vyšetření může odhalit:

• začínající svalovou nerovnováhu,

• omezený rozsah pohybu,

• přetěžování některé končetiny,

• sníženou stabilitu,

• nevhodný pohybový stereotyp,

• zhoršující se koordinaci,

• první známky ztráty svalové síly.

To je důležité zejména u sportujících a pracovních psů, velmi aktivních plemen, psů s ortopedickou diagnózou, pacientů po dřívější operaci, psů s nadváhou i psích seniorů.

U sportovního psa může správně sestavený kondiční program zlepšovat sílu, flexibilitu, koordinaci a kontrolu pohybu. U rodinného psa může pomoci zvládat běžné aktivity bez zbytečného přetížení. U seniora je cílem především zachovat dostatek svalové hmoty, rovnováhu a jistotu při pohybu.

Prevence však neznamená cvičit co nejvíce. Nevhodně zvolené nebo příliš náročné cviky mohou existující problém zhoršit. Každý program by proto měl odpovídat věku, stavbě těla, zdravotnímu stavu i aktuální kondici konkrétního psa.

Cornell University řadí mezi hlavní oblasti veterinární sportovní medicíny a rehabilitace nejen léčbu kulhání a bolesti, ale také kondiční přípravu a prevenci zranění.

Veterinární fyzioterapie nenahrazuje vyšetření ani léčbu veterinárním lékařem. Její největší přínos spočívá v tom, že na stanovenou diagnózu navazuje a pomáhá převést léčebný plán do každodenního fungování psa.

Podle potřeb pacienta může kombinovat:

• terapeutické cvičení,

• manuální a měkké techniky,

• pasivní pohyby a protahování,

• hydroterapii,

• fyzikální terapie,

• úpravu domácího prostředí,

• edukaci majitele a domácí cvičební plán.

Neexistuje jeden univerzální postup vhodný pro všechny psy. Terapie musí respektovat diagnózu, fázi hojení, míru bolesti, věk, kondici i povahu zvířete.

Dobře nastavená fyzioterapie pomáhá psovi nejen více se hýbat. Jejím skutečným cílem je, aby se pohyboval co nejbezpečněji, s co nejmenší bolestí a mohl zůstat aktivní součástí života své rodiny co nejdéle.

Použité odborné zdroje

• American Animal Hospital Association: What Is Veterinary Physical Rehabilitation?

• AAHA: 2022 Pain Management Guidelines for Dogs and Cats

• AAHA: 2023 Senior Care Guidelines – Pain Management

• World Small Animal Veterinary Association: Guidelines for the Recognition, Assessment and Treatment of Pain

• Cornell University College of Veterinary Medicine: Sports Medicine and Rehabilitation

• Cornell University College of Veterinary Medicine: odborné materiály k osteoartróze, onemocnění meziobratlových plotének a neurologické rehabilitaci

• American College of Veterinary Surgeons: odborné materiály k osteoartróze, ortopedickým operacím, neurologickým onemocněním a léčbě bolesti